Další úvahy o vývoji Donauleiten

Změna krajiny, údolí Dunaje, Passau, Donauleiten Donauská jezera jsou oblastí, která se vyznačuje rozmanitostí stanovišť a výslednou druhovou rozmanitostí. Mozaika podobná typu stanovišť, často malých nebo minutových, je výrazným prvkem svahů Dunaje v Pasově. S ohledem na biogeografickou polohu průlomového údolí mají zvláštní význam zejména otevřenější typy biotopů s tepelnou tonáží (blokové hromady, skály a skalní stěny, svahové oblasti omezené na světlý dub). Donauleiten je proto třeba v první řadě popsat jako základnu druhů s jihoevropskými, panonskými a kontinentálními distribučními středisky.

Po poslední ledové době a před intenzivním využíváním údolí Dunaje lidmi (zemědělství, doprava, osídlení v údolí, využití lesa ve svazích), otevřená stanoviště v Donauleiten na skalnatých plochách, svahy bloků, břeh Dunaje (skála, štěrk) a omezené dočasné oblasti větrných červů. Rostoucí osada pravděpodobně ve fázích vedla k zintenzivnění využití jak v údolí (osady, silnice, zemědělství), tak na svazích (lesnictví). Využití lesů se pravděpodobně lišilo v závislosti na požadavcích na zdroje (např. Poptávka dřeva po tavení železa během keltské éry). Z hlediska intenzity využití a formy se neočekává nepřetržité řízení svahů Dunaje.

Nedávná vlna využívání lesních porostů (střední a nízká správa lesů) od asi 18. století pravděpodobně vedla k významnému nárůstu podílu „otevřených“ nebo polootevřených stanovišť. Vzhledem ke změně použití nebo úkolu od 50. let 20. století je v současnosti patrný opačný trend (únik koruny). Jsou zde vyloučena zvláštní místa, jako jsou skalní oblasti a blokové svahy, nebo je zde růst výrazně pomalejší.

Je vidět, že uzavření kabiny vedlo od padesátých let k víceméně významné změně stanovišť. Do této doby lze v přístupných oblastech identifikovat intenzivnější využívání lesa. Podíl čistě řezaných povrchů byl odpovídajícím způsobem vysoký. V důsledku toho se očekává krátkodobá a místní propagace termofilních Offenland a Saumarten. Otevřenost svahů v důsledku takových „událostí použití“ byla obecně velmi pravděpodobně obecně kratší. Předpokládá se rychlý zásah do křoví (pomocí vyrážek a přístupu semen) a zalesňování (období asi 10 let). To bylo pravděpodobně kompenzováno relativně malými, mozaikovitými, Niederwaldartige lesy.

Díky extenzifikaci využití v posledních cca 50–60 letech lze předpokládat posun (z hlediska kvantity, někdy kvalitativně) termofilních druhů volné půdy a bělících dřevin na (termofilní) lesní druhy. Podle současných znalostí však neexistují podstatné ztráty druhů!

Obecně představuje les převážnou část vegetace v dunajských oblastech vzhledem ke své povaze a využití, současný stav ochrany mnoha lesních oblastí v oblasti lze z hlediska jejich struktury (zralost, přirozenost) označit jako málo nebo středně cenný. Důvodem je relativně nízký věk mnoha zásob (<70 let). V (bukových) lesních porostech nížinné oblasti se formují pobřežní struktury od minimálního stáří populace kolem 100 až 150 let. Velmi cenné zdroje jsou však v současné době většinou umístěny na nepřístupných místech (např. Skalní oblasti, potoky) nebo z jiných důvodů již nevyužívané oblasti. Lze však konstatovat, že navzdory malému věku mnoha lesních porostů v Donauleiten již začíná určitá „zrání“ a dynamika. Příčinou jsou jistě podmínky na svazích. Důležitou roli zde hraje zásobování živinami a vodou na suchých stanovištích na jedné straně a nízký kořenový odpor půdy nasáklé blokem na druhé straně. To na jedné straně znamená větší stres (suché napětí) a v důsledku toho rychlejší „stárnutí“ stromů a na druhé straně vysokou pravděpodobnost poškození větrem. Například větrné události let 2015 a 2016 v oblasti Jochensteinu byly také předmětem posledně jmenovaných, ve kterých byly vytvořeny také maloplošné meče (<300 m²). Dá se očekávat, že takové události se budou zvyšovat s rostoucím věkem populace, protože se zvyšuje prostorový odpor jednotlivých stromů (korun). Důsledkem je také nepravidelný nový vývoj “lehkých ostrovů” a